Počátky starého vrchnostenského pivovaru stojícího v těsném sousedství břeclavského zámku sahají až do 16. století. První písemná zmínka o břeclavském pivovaru se datuje do roku 1525. Původně jej knížecí správa provozovala ve vlastní režii, od 19. století pivovarnictví přebírají pachtýři. V letech 1803–1818 byl provozovatelem František Zvěřina, dále v letech 1818-1825 Josef Haschke. Od roku 1832 byl podnik propachtován židovské rodině Kuffnerů. Bratranci Jakub a Ignác Kuffnerovi v roce 1849 pacht ukončili a odešli podnikat do Vídně, kde převzali pivovar Ottakringer. Následně pivovar od roku 1852 provozovala akciová společnost Hoffmann & Bittner vlastněná stejnojmennými břeclavskými židovskými rodinami, která podnik spravovala až do roku 1910.
Starý renesanční pivovar přibližně z poloviny 16. století s barokními přístavbami se nacházel v prostorách dnešní sladovny na Zámeckém náměstí. Jeho stav neumožňoval přechod na moderní výrobu továrního typu, proto byla v letech 1899-1901 pod zámkem provedena výstavba zcela nového závodu a původní historická budova byla přestavěna na sladovnu. Půdorys starého pivovaru zůstal do velké míry zachován, pouze byla k východnímu průčelí přistavěna věž s komínem a došlo ke sjednocení fasády v novobarokním stylu. Hlavním dodavatelem strojního vybavení byla pražská společnost F. Ringhoffer. V novém pivovaru byla instalována dvojitá varna o objemu 100 hl., vodní čerpadlo, umělé chlazení, parní stroj o výkonu 60 HP, 2 cornwallské kotle po 60 m2, sušárna sladu o ploše 100 m2 a elektrické osvětlení. Podnik tehdy zaměstnával 25 dělníků a produkoval okolo 22 000 hl piva ročně.
I přes vynaložení značných prostředků na modernizaci výroba upadala a ani samotné pivo se netěšilo příliš dobré pověsti. Pacht pivovaru proto v roce 1910 převzala firma Akciový pivovar se sladovnou v Břeclavě, jejímiž akcionáři byli především venkovští rolníci. Ředitelem byl jmenován Rudolf Čížek. Změna provozovatele pivovaru velmi prospěla. Během pouhých čtyř let se podařilo zvýšit výrobu o polovinu na 31 500 hl. a břeclavské pivo se stalo vyhledávaným artiklem. Po roce 1926 se pod vedením ředitele Vítězslava Pryče produkce zvedla až na 50 000 hl. ročně.
Roku 1938 pivovar zabrali Němci a dostal název Lundenburger Schloss-Brauerei A.G. Bombardování Břeclavi roku 1944 poškodilo čistírnu vody, což mělo za následek zastavení výroby. Provoz se podařilo obnovit až po osvobození. Současně byla na závod jakožto lichtenštejnský konfiskát uvalena národní správa. V roce 1948 byl závod znárodněn a začleněn do národního podniku Středomoravské pivovary a později přešel pod Jihomoravské pivovary. V polovině 60. let došlo k rekonstrukci závodu, při které byly odstraněny charakteristické novobarokní prvky z průčelí hlavní budovy. Roku 1976 byla směrem ke Kančí oboře přistavěna nová dvoupodlažní hala se sodovkárnou a stáčírnou piva za 38 milionů Kčs.
Národní podnik sice dokázal zvednout výrobu až na 225 000 hl., avšak na úkor kvality. Břeclavské pivo pod značkou Podlužan směřovalo z velké části na Slovensko. V roce 1992 byla v souvislosti s výstavbou nové varny odstraněna většina zbylých historických architektonických prvků. Pivovaru nakonec v 90. letech zlomil vaz rozpad Československa a nepovedená privatizace z roku 1994. V důsledku hospodářských problémů byl podnik v roce 1996 uzavřen. K částečnému obnovení výroby došlo v roce 2013 v souvislosti se změnou vlastníka, nicméně výstav ani zdaleka nedosahuje dřívějších hodnot.
