(Kloubouky u Brna 12. 1. 1909 – ?)
Vladimír Strachoň pocházel z Klobouků u Brna a v mládí vystudoval Státní učitelský ústav v Bratislavě. Od roku 1928 pracoval nejprve jako učitel v Nikolčicích a poté v Rajhradě, Uherčicích a Křepicích. Po roce 1936 působil ve Vrbici. Ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu a byl členem Sokola. Většinu německé okupace prožil na škole v Kloboukách, v závěru války v roce 1944 však musel nastoupit jako pomocný dělník do firmy Zelinka. Po osvobození v září 1945 nastoupil jako odborný učitel na měšťanskou školu v Břeclavi. Hned v říjnu téhož roku vstoupil do KSČ, s jejíž politikou sympatizoval. Vedle toho byl také redaktorem Moravského jihu.
Dne 13. února 1947 byl za KSČ zvolen předsedou Městského národního výboru. V čele města musel řešit problémy vyvolané záplavami, které těžce zasáhly čtvrť Dubič, následné sucho a neúrodu, ale také budování průmyslu. Rovněž se velmi zasazoval o to, aby se Břeclav konečně stala okresním městem. Za tímto účelem inicioval i vydání pamětního spisu adresovaného československé vládě a dohodu o partnerství s Bratislavou. Úsilí bylo úspěšně završeno 1. 2. 1949, kdy vnikl samostatný politický okres Břeclav.
Během komunistického převratu byl Strachoň předsedou akčního výboru Národní fronty, ale záhy se i on sám ocitl v nemilosti. V únoru 1950 byl v souvislosti s vykonstruovanými procesy uvnitř KSČ odvolán z funkce předsedy MNV a následně i vyloučen z KSČ. I když mu bylo členství později obnoveno, do politických funkcí už se nevrátil. Roku 1953 byl Vladimír Strachoň jmenován ředitelem základní školy v Kupkově ulici. Následně byl v letech 1958-1970 ředitelem základní školy v dnešní Sovadinově ulici (Žlutá škola). V 60. letech též zastával funkci předsedy Osvětové besedy, byl také městským kronikářem a aktivním dopisovatelem Nového Života.
