(Břeclav 2. 12. 1861 – 27. 9. 1930 Břeclav)
Břeclavský stolařský mistr a národní buditel
Byl jedním z nejvýznamnějších českých živnostníků v Břeclavi. V roce 1887 založil vlastní stolařskou dílnu v dnešní ulici Jana Palacha, kterou postupně rozšířil ve velký závod na výrobu nábytku. V českém táboře se soustředil především na hospodářské záležitosti. Byl zakladatelem a prvním předsedou Řemeslnicko-živnostenské besedy, spoluzakladatelem Obuvnického družstva, funkcionářem Občanské záložny a dále též členem čtenářského spolku Břetislav, Sokola či Matice břeclavské.
Po převratu byl pro své zkušenosti a rozhled nejprve členem Národního výboru, poté figuroval ve správní komisi, a nakonec i v zastupitelstvu. Podnikání v roce 1924 přenechal synovi Františkovi a působil již jen jako funkcionář nejrůznějších hospodářských spolků a svazů. Byl zvolen komorním radou a členem správní komise brněnské Obchodní a živnostenské komory. V roce 1930 od této komory obdržel zlatou záslužnou medaili. Dále byl držitelem čestného diplomu Zemské živnostenské rady a čestným předsedou Svazu stolařů v Brně i Řemeslnicko-živnostenské besedy v Břeclavi.
Do veřejného života se zapojil i jeho bratr Antonín a sestra Marie provdaná Čapková.
