(Břeclav 21. 6. 1878 – 13. 4. 1937 Břeclav)
Drážní traťmistr a břeclavský komunální politik
Antonín Čapka absolvoval stavební oddělení průmyslové školy v Brně a poté byl zaměstnán u dráhy. Do veřejného dění v Břeclavi se zapojil již před 1. světovou válkou jako člen Sokola, čtenářské spolku Břetislav či Matice břeclavské. Ihned po vypuknutí války byl jako jako politicky nespolehlivý přeložen do Těšína a později do Střekova u Ústí nad Labem. Do Břeclavi se mohl vrátit až v červnu roku 1918, kdy byl na přímluvu poslance Smrčka rehabilitován.
Čapkova kariéra nabrala obrat teprve po převratu. Nejprve byl členem správní komise a poté zasedal nepřetržitě ve vedení města až do své smrti. Ve 20. letech vedl stavební referát, kde se významnou měrou podílel na projektování nových břeclavských čtvrtí na Dubiči, na Svépomoci, za nemocnicí atd. Byl také iniciátorem typických břeclavských betonových chodníků.
V letech 1927-1937 byl starostou Břeclavi a provedl město nelehkou dobou hospodářské krize. Mezi jeho zásluhy patří především stavba nové kanalizace, živnostenské pokračovací školy, kasáren či letiště. Jeho velkým snem byla výstavba velké okresní nemocnice a kulturního domu, které se bohužel nepodařilo zrealizovat.
Po celou dobu své kariéry byl členem České strany národně sociální. Pamětníci na Antoše Čapku, řečeného „Čaják“ vzpomínají jako na svérázného člověka, který nikdy nezapřel svůj podlužácký původ. Nářečí používal i při oficiálních jednáních s ministry. Krom toho byl velkým znalcem břeclavských reálií, milovníkem knih a zeleně.
Je pochován na městském hřbitově v Břeclavi.
