(Poštorná 18. 4. 1833 – 27. 5. 1909 Poštorná)
Poštorenský starosta a národní buditel. Antonín Košťál pocházel z poštorenské rolnické rodiny. Po dokončení obecné školy získal stipendium na nově otevřené rolnické škole ve Weissenhofu u Klosterneuburgu. Ačkoli byl nejlepším studentem v ročníku, učení nedokončil, neboť byl roku 1850 povolán domů, aby se ujal hospodářství po zesnulém otci. Pro své schopnosti a nedostatek jiných vhodných uchazečů byl úřady dne 10. října 1857 jmenován starostou Poštorné. Kosťálovi tehdy bylo pouhých 24 let a aby se mohl stát starostou, dostal zvláštní výjimku od okresního hejtmanství. Svou pozici následně obhájil ve volbách v roce 1861. Roku 1863 se vzdal úřadu a nastoupil do notářské kanceláře dr. Gallera ve Valticích. Avšak již 19. července 1867 byl poštorenskými opět jednomyslně zvolen do čela obce.
Za Košťálovy dlouhé vlády prošla Poštorná velkou proměnou. V roce 1860 byla postavena radnice, r. 1874 obecná škola, r. 1890 dívčí škola, r. 1898 nový kostel, r. 1899 obecní chudobinec. Současně v obci docházelo k velkému rozvoji průmyslových podniků jako byly keramické závody knížete Lichtenštejna, Rosenbaumova sladovna či Schrammova továrna na umělá hnojiva. Košťál starostoval dlouhých 43 let až do 29. května 1905. V posledních letech už ale ztrácel zrak a čelil opozici z českého i německého tábora, která zpochybňovala hospodaření obce pod jeho vedením.
Jeho jméno je úzce spojeno také s bojem za českou školu v Poštorné. Když dolnorakouské úřady v roce 1875 zakázaly vyučování v českém jazyce, podaly obce Poštorná, Hlohovec a Charvátská Nová Ves stížnost k Říšskému soudu, který jim dal v roce 1877 za pravdu a rozhodl, že došlo k porušení ústavních práv. Úřady poté nabídly ústupky, s nimiž obce souhlasily, ale dohoda byla úřady soustavně porušována. V roce 1881 nařídila zemská školní rada německou výuku náboženství. Případ se opět dostal až před Říšský soud, který v následujícím roce znovu potvrdil právo na vyučování v mateřském jazyce, ale úřady jeho verdikt odmítly respektovat.
Během svého života se Košťál dočkal řady poct. Již v roce 1880 jej panovník vyznamenal zlatým záslužným křížem za účast v komisi pro úpravu pozemkové daně. Na sklonku života mu pak byl roku 1903 propůjčen zlatý záslužný kříž s korunou a obec Poštorná mu udělila čestné občanství.
Jeho osobní život nebyl příliš šťastný. Manželka zemřela bezdětná, a tak alespoň roku 1894 adoptoval dceru obecního tajemníka Bittnera Marii Magdalenu, které věnoval celé své jmění. Nicméně schovanka v září 1905 ve Vídni zemřela a její manžel Adolf Penszl pozůstalost včetně Košťálova domu prodal. Bývalý starosta tak dožil jako žebrák v obecním chudobinci. Je pohřben na poštorenském hřbitově.
