Empírový lovecký zámeček Pohansko nechal v letech 1810-1812 postavit kníže Jan I. z Lichtenštejna. Zámeček je umístěn na valu někdejšího velkomoravského hradiska na místě, kde již dříve stával gloriet. Autorem projektu byl knížecí architekt Josef Hardtmuth a stavbu vedl valtický stavitel Josef Poppelack. Náklady činily 102 000 zl. Dalších 21 000 zl. stálo vybudování přilehlého rybníka a parkové úpravy, jejichž autorem byl Bernhard Petri.
Objekt je tvořen patrovou hlavní budovou obdélníkového půdorysu, k níž po obou stranách přiléhají přízemní arkádové galerie zakončené čtyřúhelníkovým pavilonem. Na severní straně je budova opatřena velkou lodžií se 4 sloupy. Fasáda je opatřena velkým množstvím reliéfů s antickými motivy od vídeňského sochaře Josefa Kliebera. V 1. patře hlavní budovy se nachází velký sál o rozměrech 19 x 9,5 m, který sloužil jako jídelna při honech. V přízemí se nacházel byt lovčího. Ještě během 19. století byla část arkád v bočních křídlech uzavřena dřevěnými stěnami s okny, aby se zvětšila užitná plocha budovy.
V roce 1945 byl zámeček znárodněn a v 50. letech jej obsadila Pohraniční stráž. Velký sál byl necitlivě rozdělen na 2 patra a byla v něm zřízena vojenská ubytovna. Většina arkád byla zazděna a vzniklý prostor sloužil jako stáje pro koně, chlévy pro prasata a sklad píce, steliva a hnoje. Příjezdová cesta byla navýšena a vyasfaltována, čímž se zvedla nivelita terénu nad původní hydroizolaci zámečku, který začal trpět vlhnutím zdiva. Na konci 50. let byla rota na Pohansku zrušena a zůstala jen pozorovatelna na střeše. Od roku 1958 je objekt kulturní památkou. Na začátku 60. let vojsko objekt definitivně opustilo a ONV Břeclav začal spolu s Regionálním muzeem v Mikulově s opravami. V přízemí byly nadále 2 byty pro zaměstnance lesního závodu. Ve spodní části rozděleného velkého sálu byla v roce 1971 zřízena stálá expozice Velké Moravy. Slibná budoucnost Pohanska byla přerušena v roce 1976. Zámeček jakožto památku I. kategorie převzala Krajská správa státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, která během krátké doby zrušila průvodce i archeologickou expozici, vypověděla stálé obyvatele zámečku a začala připravovat generální rekonstrukci památky, kterou mělo provést JZD Lanžhot. Nicméně nepružnost, nezájem a nedostatek finančních prostředků KSSPPOP způsobily, že rekonstrukce nebyla nikdy dokončena. Opuštěný zámeček s nezajištěnými vstupy a vytlučenými okny v mezidobí zcela zpustl. V polovině 80. let KSSPPOP o chátrající nevýnosný objekt ztratila zájem, a tak zámeček v roce 1987 přešel zpět do správy ONV Břeclav.
V roce 1992 byl zámeček převeden do vlastnictví města Břeclav, které provedlo v letech 1995-1997 rozsáhlou rekonstrukci objektu. Od roku 1998 je zámeček veřejnosti přístupný a je v něm umístěna expozice archeologických nálezů z období Velkomoravské říše.
