Novogotický kostel Navštívení Panny Marie je nepřehlédnutelnou dominantou Poštorné a jednou z nejnavštěvovanějších památek v Břeclavi.
Jeho výstavba souvisí s průmyslovým rozmachem Poštorné ve 2. polovině 19. století. Na potřebu nového kostela poukázal již roku 1877 farní administrátor Antonín Krejčíř, který si stěžoval, že starý kostel nepostačuje ani pro šestinu farníků a ti musí při bohoslužbách stát často venku v nepohodě. Obecní zastupitelstvo se proto obrátilo na knížete Jana II. z Lichtenštejna s žádostí o stavbu nového kostela. Žádost ale nebyla vyřízena. Věci nabraly spád teprve, když Poštornou roku 1883 navštívil zdejší rodák c. k. generální auditor Rudolf Borovička svobodný pán z Themenau. Borovička se poté přimluvil u knížete a ten slíbil, že nový kostel postaví.
Zhotovením plánů byl pověřen architekt Max Kaiser, kterému ale práce i přes četné urgence zabrala 5 let a jeho výsledný projekt kníže odmítl. Nově byl pracemi pověřen knížecí dvorní architekt Karl Weinbrenner, který se inspiroval vídeňským kostelem Panny Marie Vítězné svého učitele Friedricha Schmidta. Pro poštorenský kostel Weinberenner zvolil novogotický styl s raně secesními prvky s využitím režného zdiva. Samotnou stavbu provedl vídeňský stavitel Josef Schmalzhofer. Celý náklad ve výši 250 000 zl. hradil kníže z Lichtenštejna. Obec Poštorná poskytla zdarma stavební pozemek a spolu s Charvátskou Novou Vsí se zavázaly obstarat dovoz stavebního materiálu, který pocházel převážně ze zdejších knížecích keramických závodů. Na stavbě bylo použito přes 200 druhů cihel, tvarovek, dlaždic a keramické glazované krytiny. Kostel proto v dalších letech údajně sloužil pro potenciální zákazníky továrny jako praktický vzorník.
Karl Weinbrenner
Základní kámen nového chrámu byl položen 24. června 1895. Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo v neděli 3. července 1898 za účasti vídeňského světícího biskupa Johanna Schneidera, c. k. místodržitele Ericha z Kielmanseggu, prince Františka z Lichtenštejna, hraběnky Luisy z Fünfkirchenu (sestra knížete Jana II.), starosty Antonína Košťála, zástupců spolků atd. Po vysvěcení objekt sloužil jako farní kostel pro Poštornou a Charvátskou Novou Ves.
Kostel od počátku budil úžas kolemjdoucích. Časopis Světozor o něm v roce 1898 napsal: „Celý kostel jest dílo umělecké a tak zvláštního rázu, že mu není rovno v celé říši. Každý, ať odborník nebo ne, kdo naň pohlédne, dojat se pozastaví a táže se, jak mohl tak nákladný a krásný chrám povstati v tak poměrně nepatrné obci.“
Kostel je skutečně monumentálním dílem. Hlavnímu průčelí s portálem dominují dvě nízké osmiboké věže. Osmiboká hlavní loď o průměru 40 metrů pojme 1800 osob. Výška stropu s hvězdovou klenbou činí 25 metrů. Loď obklopuje věnec pětibokých kaplí a šestiboké kněžiště. Vnější plášť dokola zpevňují opěrné pilíře. Dominantním prvkem chrámu je centrální osmiboká kupole zakončená lucernou s tepanou korunou s výškou 50,7 metrů. Weinbrenner navrhl též podobu veškerého vnitřního zařízení a je také autorem kamenného kříže před kostelem z roku 1902.
V roce 1917 byly kostelní zvony zabaveny pro válečné účely. Stejný scénář se opakoval v roce 1942. Při osvobozování v roce 1945 došlo poškození kupole a následné opravy nebyly příliš zdařilé. Teprve v letech 1996–2007 se objekt dočkal nákladné rekonstrukce za více než 20 milionů Kč. V současnosti je kostel ve vybraných dnech veřejně přístupný včetně vyhlídkové věže.
