Záměr vystavět na nábřeží na Dubiči novou školní budovu schválila břeclavská městská rada v roce 1913. Projekt i samotnou realizaci vedli městští stavitelé Jan Kočička a Heinrich Röminger. Škola byla postavena podle nejmodernějších dobových standardů, proto byla vybavena velkými okny a širokými chodbami. Každá třída měla svou vlastní šatnu. Nesmělo chybět centrální parní topení, elektrické osvětlení ani vodovod. Chloubou nové školní budovy však byla tělocvična, která byla až do jejího zničení v roce 1944 vůbec největší v Břeclavi. Prostory v suterénu a přízemí byly určeny pro mlynářskou školu, zbytek objektu měl sloužit chlapecké obecné a měšťanské škole. Nová škola vyšla městskou kasu na 210 000 K. Pro svou barvu se jí přezdívalo „bílá škola“. Vyučování bylo zahájeno v září 1914.
Další rozvoj nastal po vzniku Československa. Břeclavská státní mlynářská škola byla jedinou svého druhu v republice a měla vynikající renomé i v zahraničí. Kromě ní v budově od září 1918 sídlila i nově založená obchodní škola a v roce 1919 zde krátce působilo i české gymnázium. V letech 1932-1933 byla k severnímu křídlu přistavěna dvoupatrová budova živnostenské pokračovací školy za 338 823 Kč. Slibný vývoj byl zpřetrhán až německou okupací v roce 1938, v důsledku čehož byla mlynářská škola přeložena do Pardubic, odkud se již nikdy nevrátila.
Během německé okupace v budově sídlila německá obchodní škola, živnostenská pokračovací škola a měšťanská škola. Osudným se pro ústav stalo spojenecké bombardování ze dne 20. listopadu 1944, při kterém byla většina prostor zničena.
Po roce 1945 byl objekt opraven a adaptován pro potřeby nově založené průmyslové školy. Vyučování bylo zahájeno 5. listopadu 1945. V letech 1980-1982 budova prošla rekonstrukcí a částečnou dostavbou. Další etapa rozvoje nastala v 90. letech, v roce 1994 byla postavena školní jídelna a v roce 1998 přibyla tělocvična. Konečně v roce 2002 bylo dostavěno západní křídlo, čímž se celý areál uzavřel.
